Pan Martin za mnou přišel, že se mu ztrácí peníze. Rodině bylo jasné, že je prohrává v automatech, ale on i mně - i terapeutovi - skálopevně tvrdil, že se mu peníze ztrácí a že už neví, co s tím.
Nakonec přiznal, hlavně sám sobě, závislost na hraní na automatech. V tu chvíli bylo napůl vyhráno. Zjistila jsem, že měl v rodě linii předků, kteří měli problém s různými typy závislostí. Podstatně se mu ulevilo, když zjistil, že za vše nemůže on.
U klienta s alkoholismem to bylo podobné. Taky se "vypínal”, když vypil první skleničku a probral se většinou až další den s kocovinou.
Upřímně si přál tuto linii závislostí již ukončit. Přišli jsme na to, že v dětství prožíval často velmi vypjaté situace mezi rodiči. Jediná možnost, jak to přežít, bylo “vypnout “ a nevnímat to.
To samé se mu dělo v hospodě. Vypnul - a nebyl schopný se ovládat. Házel do hracího automatu další peníze. Když se probral, peníze byly pryč a on si ani nepamatoval, jak k tomu došlo. Rozhodl se podívat na ty nepříjemné situace z dětství a řešit je jinak. Později jsem se dozvěděla, že prodal noblesní dům, koupil menší a splatil všechny dluhy. Přeji mu hodně štěstí.
Hluboce smekám před těmito lidmi, že zvládli se podívat pravdě do očí a odpustit sobě i ostatním.
Comments