Ve svých 33 letech byla paní K spíš muž než žena. Tělocvikářka a celý život sportuje a znala jen kalhoty a tepláky. V ženských šatech se cítila nesvá a tím pádem ji šaty ani neslušely.
Vždy bylo něco jakoby špatně. Naštěstí se vdala za horolezce a měla 2 krásné děti po roce a půl, syna a dceru. Ale stále jela ve starých programech. Vše chtěla zvládnout, urvat silou.
Její systém přesvědčení, že vše je dřina, ji dohnal až téměř k úplnému vyčerpání. Osvícený manžel ji i někdy zamykal v pokoji a odváděl děti, aby se alespoň chvilku vyspala. Měla z rodiny naprogramováno, že žena musí vše zvládnout.
Třeba si mezi kojením si vyběhnout na skialpech na Studniční horu. Výjimkou nebyly procházky s kočárem z Trutnova na Hoffmanovy boudy nad Janskými Lázněmi. A s kočárem s lyžičkami zapřaženým na laně v pasu chodila na Černou Horu i 3x do týdne, o víkendu poté sportovala s manželem.
Svalové horečky
Postupně zjišťovala, že už manželovi na horách nestačí. Docházely jí síly hlavně po narození druhého dítěte. Nakonec její tělo přestalo regenerovat. Měla po každé sportovní aktivitě svalové horečky a bolesti přetrvávaly klidně i 5 - 6 dnů.
Dlouhodobá terapie
Odstranit tento systém přesvědčení ji trvalo několik let. Na mnoha terapiích kineziologie postupně odkrývala jednu oblast života za druhou a učila se odpočívat.
Učila se, co to znamená být ženou. Dovolila si po obědě o víkendu lehnout a spát, učila se říkat si o pomoc. Musela si dovolit alespoň někdy být ta slabá žena a požádat muže o pomoc. Musela si obhájit, že již s manželem nebude dělat těžké fyzické práce.
Měnila svůj vztah k barvám, vůním, a ryze dámským střihům oblečení, které vůbec dříve neznala, nepoužívala, nebo neuměla používat.
Zjemňovala a tím její muž mužněl. A stále je na čem pracovat.
Znáte některé tyto problémy? Říká vám to něco?
Chcete to změnit?
Přijďte na terapii kineziologie a pomůžu vám najít vaší cestu.
Comments