Kluk nebo holka?

Vyroste mi z dítěte spokojený kluk nebo holka?

Kdyby vám vaše 4-5leté dítě řeklo, že není kluk, ale holka. Jak byste reagovali? Co byste dělali? Jde o velmi těžkou životní lekci pro obě strany.

"Jedná se o problém s přijetím identity, jde o popření svého rozhodnutí. Je to však problém řešitelný, pokud se začne brzy."

Pracuje se nejdříve s matkou, poté i se samotným dítětem. Nezbytná je podpora rodiny: změna je možná, pokud rodina dostatečně dlouho vydrží a trpělivě věří, že změna je vůbec možná.

Honzík nechtěl být Honzíkem

Chci vám vyprávět příběh Honzíka, který mě nesmírně zasáhl. Do kineziologické poradny jeho maminku přivedlo velké utrpení, které se svým synem prožívala. Bylo mu 5 let, nyní je to již mladý muž.

Honzík se narodil jako zdravý, veselý, optimistický a velmi duchovně nadaný chlapec do milující rodiny, kde se na něj všichni těšili. Nevynucoval si pozornost pláčem, ale smíchem. Od jeho postýlky se nedalo odejít, byl jak chechtací pytlík. Byl schopný rozesmát celou skupinu dětí i dospělých svým nakažlivým smíchem stejně jako Vlasta Burian.

Jeho první slovo bylo “bagr“. Po roce a třech měsících se do rodiny narodila dcera a maminka nakoupila panenky, princezny, růžové věci a šatičky. Zde nastala první proměna: Honzík odhodil bagry a auta, oblékl sestřiny šaty, na hlavu si dal šátky nahrazující dlouhé vlasy. A nenechal si to vzít. Nejšťastnější byl, když mohl jít na maškarní bál za princeznu. Rodiče si říkali „je to jen dětská hra“ a nechali to být.

Když začal mluvit, stále si hrál na princezny a ve školce začal rozhlašovat, že má doma nemocného bratříčka, že má psa a že on sám je Karolínka. Realita byla jiná: doma měl zdravou sestřičku a kočku.

V pěti letech už jeho hra začala vypadat jako skutečný problém. Paní učitelka ve školce mu zakázala nosit si panenku do školky a hrát si v kuchyňce. Byla na něj zlá, protože se nechoval „normálně“. Začaly mu ubližovat i děti ve školce.

Přestal fungovat i trik s chechtáním: matka to brala jako provokaci. Extrovertní a šťastné dítě se postupně stáhlo do sebe a do svých příběhů. Bránil se tak dalšímu ubližování. Když se projevoval přirozeně a spontánně, okolí ho odmítalo. Raději tedy mlčel a žil ve svém vlastním světě, kde je bezpečno, kde si vše řídím sám. Rodiče začali pochybovat o správnosti svého rozhodnutí, tedy nechat ho jeho přirozenému vývoji, a začali pomalu tlačit na jeho změnu, tak jak to chtělo okolí. I dědečkové nesli těžko jeho „jiné chování“. Utrpení celé rodiny rostlo.

S nástupem do první třídy se postupně rozjela dyslexie, dysgrafie i dyskalkulie a děti ho začali šikanovat.

Reálný život se stal pro Honzíka neúnosným. Nahromaděný stres odcházel z dětského tělíčka v noci pomočováním a ve dne pokakáváním. Jasně dával najevo, jak mu je – skřípal zuby. Hlavně se přestal projevovat jako šťastné dítě. Matka byla tak zoufalá, že již sháněla terapii na změnu pohlaví, jen aby byl syn šťastný. Ve chvíli největšího utrpení ta správná pomoc nakonec přišla.

Průběh terapie

První kineziologické terapie začaly, když mu bylo 5 let a probíhaly v různých intervalech, vždy kdy se objevil další vážný problém s tím související. Jak rostl, přibližně od 9 let se začalo postupně pracovat i přímo s ním.

Rodina se nebála změny, a vždy našla možnost, jak mu dát prostor k přirozenému vývoji. Došlo ke změně školy, pokud již nebyla jiná možnost, jak změnit vztahy ve třídě. Bylo potřeba, aby vyřešil v klidu svůj boj sám se sebou a nemusel bojovat s okolím. Nakonec tento vývoj vyústil v domácí vzdělávání, které mu dává prostor na individuální rozvoj.

Matka začala na sobě intenzivně pracovat.

Matka díky kineziologii postupně odkrývala jeden nefunkční systém přesvědčení za druhým a Honzík se postupně a nenásilně měnil v kluka jako buka. Přestal skřípat zuby po jedné terapii, pomočování ustávalo. Bohužel ale stačil problém ve škole a zase se vše vracelo. Byly nutné ještě další kroky.

Matka přijala myšlenku, že chlapec je v pořádku, ale je nutné změnit mnoho systémů přesvědčení, které se táhnou rodinou z generace na generaci.

Přiznala si vlastní chyby, kdy celé těhotenství s ním mluvila jako s holčičkou a do porodnice si jela pro dceru. Odpustila si tuto chybu.

Přijala naplno jeho pohlaví a on postupně přijal tuto svojí volbu, kterou udělal, než si našel tělo a narodil se. Honzík to přijal jako výzvu k pochopení celistvosti života.

Pochopila, že chlapec si jen dožíval minulý život, který skončil tragicky a on ho potřeboval dožít a ukončit.

Přijala v sobě ženský princip, který potlačovala, a dala ho na roveň s mužským principem v sobě. A postupně se učila používat oba principy ve správnou dobu.

Čím více ona byla ženou, tím více syn i manžel mužněli. Ulevovalo se postupně celé rodině.

Přijala svojí polovinu chyb, které vůči svému synovi udělala, a zbytek nechala na něm.

Nebojí se změny a věří, že změna je vždy k lepšímu.

Syn zachránil matku tím, že ona musela zachránit jeho a pracovat na sobě, a tím ona zachránila i sebe.

Honzík se začal pomalu měnit. Hrál již všechny role ve svých příbězích - nejen princezny, ale i ježibaby a silné prince záchranáře. Postupně přijímal sám sebe a snažil se pochopit, že se musí mít rád takový, jaký je. Šikana ve škole ho postupně učila se o sebe starat, i když je náturou úplný pacifista. Fyzická šikana postupně ustala, ale byla nutná změna prostředí, a tím i školy. Změny u něj probíhaly nejen na psychické úrovni ale začal i mužnět fyzicky. Sám si vybral nejdříve katate a pak box, aby se mohl účinně bránit fyzickým napadením.

V pubertě ve 14 letech se ke všemu přidalo těžké akné, které také souviselo s jeho psychikou. Je vidět, že se čistí na všech úrovních a i tady hodně pomohla kineziologie, aby viděl světlo na konci tunelu.

Musí nabrat sílu a chránit se.

Oba se pomalu učí si vědomě vytvářet svůj vlastní život.

Odmítají již být obětí a přebírají zodpovědnost za svůj život.

Chápou, že je normální a nutné dělat chyby, ale je hloupost je dělat stále dokola a nepoučit se se z nich. Tak se neustále učí, vzdělávají a posouvají.

A pokud se nepoučí, zákon přitažlivosti přinese stejnou lekci znovu a ta bolí víc než ta první. Jen proto, aby ji už konečně pochopili.